Vše o zahradě
Architektura a význam zahrady
Co všechno se musí brát v potaz při navrhování zahrady?
Z těch základních záležitostí to jsou např.:
• Alergie na některé rostliny (pyl aj.)
• Architektura domu, zahrady a okolí (sladění blízkých obvyklých prvků např. zámku, typických dřevin…)
• Budoucí výhledy, nežádoucí pohledy…
• Co se bude dělat na zahradě nejčastěji (relax, sport, nebo i k pěstební účely… popř. syntéza vícero užitků)
• Dítě? (vyvarování se jedovatých rostlin)
• Místní klima (m.n.m., charakteristika, např. mrazové kotliny aj.)
• Náročnost na údržbu
• Nežádoucí prvky a jejich vyhledání (hluk od silnice, sousedé…)
• Oblíbenost barev či specifických květin
• Ohled na budoucí plánování (bazény, garáž, dítě, zvíře…)
• Odpočívadla a jejich správné umístění
• Požadované výhledy (na les, pole, hory, dětské hřiště…)
• Pravidelně vanoucí větry (hlavně u přítomnosti krbů)
• Půdní skladba (typy půd, hloubka ornice-kvalita, zamokření, pH půdy)
• Situování pozemku, svahu ke světovým stranám, svažitost
• Stínění a krytí výhledů rostlinami v budoucnu (jak se budou dále vyvíjet)
• Spodní vody (v jaké hloubce?)
• Zvíře na zahradě (typ zvířete a jeho nároky)
• Zvláštní osobní požadavky na okrasné prvky (pergoly, jezírka, fontánky, potůčky, odpočívací místa aj.)
a mnohé další na které myslíme a zohledňujeme…
Význam zeleně
• Hygienický (jakost vzduchu a mikroorganizmy v něm, prašnost, hlučnost)
• Mikroklimatický (teplota a proudění vzduchu, koloběh vody, vzdušná vlhkost)
• Psychický, rekreační, estetický, hospodářský…
Cesty, zahradní posezení… Zpevněné plochy a cesty jsou přirozenou součástí zahrad podobně jako drobná architektura (pergoly, krby aj.). Pokud nás nezbytné důvody nevedou ke zpevnění povrchu pozemku, vystříhejme se ho a dopřejme sobě i svému okolí luxus trávníku. Šířku cesty určuje její poslání. Pro jednoho člověka je optimální její šířka 60–75 cm, u hlavní cesty, na které počítáme s větším provozem, je tedy nezbytná šířka alespoň 120–150 cm. Mezi záhony mohou být samozřejmě cesty mnohem užší, postačuje zhruba 40 cm. Často stačí do trávníku vhodně umístit jen nášlapné kameny. Jiného výsledku však docílíme, když kameny rozmístíme soustředěněji a vytvoříme tak vlastně nepravidelné dláždění. Cesty mnohdy také „dolaďují“ tvarový vzhled a křivky přilehlých záhonů i celé zahrady.
Jezírka a vodní prvky
Fontány Fontány jsou velmi působivé. Oběh vody se zajišťuje pomocí elektrického čerpadla. Možné jsou i různé průměry trysek + barevné noční osvětlení aj.
Okrasné nádrže a jezírka
Okrasné nádrže a jezírka pro vodní a vlhkomilné rostliny budujeme v blízkosti posezení ve sníženém terénu. Protože bývají přímo součástí posezení, měly by být přirozeně začleněné do svého okolí.
Potůčky
Stavba potůčků se řídí stejnými zásadami jako předešlé stavby. Tvary volíme mírně zaoblené, procházející záhony rostlin nebo je kopírující.
Přírodní vodní plocha
Přírodní jezírko volíme tam, kde máme k dispozici dostatek prostoru a s pomocí jezírka vytvoříme opravdovou vodní zahradu.
Přírodní jezírko
Ideální jezírko je dlouhé a nepravidelného tvaru, protože tímto způsobem se získává nejdelší břeh.
Rybníky a jezírka
Především do zahrad a parků, používají se nepravidelné tvary (nejčastěji ledvinovitý tvar) Vzniká tzv. efekt rovné hladiny=zrcadlení např. nejvíce u „japonských“ javorů (Acer palmatum „barevné druhy“)
Tůňky
Tůňky se hodí do všech zahrádek a pro malé zahrádky jsou optimálním řešením. Umístění volíme v zákoutí pozemku, pod mírné svahy nebo pod vyústění vodovodního potrubí.
Vodní prvky
Potůček či vodopád je ideálním rozšířením vašeho zahradního jezírka. Jsou nesmírně působivé a líbivý zvuk tekoucí vody působí velmi relaxačně a navozuje pocit uvolnění.
Význam vody
• cenný estetický doplněk
• hospodářský
• hygienický
• mikroklimatický
• k rekreaci, sportu, rybolovu
Okrasné a ovocné stromy, keře
K ovocným a okrasným stromům se musíme chovat velice citlivě a profesionálně, neboť nás mnohdy i přežijí a jakýkoliv špatný - neodborný, nebo pozdní zásah do růstu stromů může způsobit fatální škody a problémy, jichž se pak nezbavíme a budou nejen nás, ale i danou dřevinu trápit nadále po celý život. V nejhorším případě můžeme přijít i o velmi cennou rostlinu. Už první zásadou je výběr správné odrůdy či typu dřeviny, správné vysazení a ponechání dostatku životního prostoru a mnohé další.
Prořezávání
Je nutné stromy prořezávat? Rozhodně ano: pravidelně prořezávané dřeviny jsou zdravější než neprořezávané (v příliš husté koruně se daří různým chorobám a parazitickým houbám…) U ovocných stromů ve správně tvarované koruně rostou plodonosné větve dolů a do stran a ne pouze vzhůru, jak je tomu u neprořezávaného stromů. To má za následek také delší životnost, vzhled, kvalitu, celkovou užitnou hodnotu a mnoho dalších výhod, jenž bezpochyby každý ocení a to jak u ovocných, tak i okrasných stromů.
Druhy řezů ovocných dřevin
• výchovný řez: jeho účelem je dát mladému stromu správný tvar a vypěstovat pevnou a vzdušnou korunu.
• Udržovací řez: u vzrostlých stromů dbáme jeho prostřednictvím o optimální poměr mezi růstem koruny a plodností. Korunu udržujeme ve
správném tvaru, dbáme o to, aby byla dobře osvětlena a provzdušněna.
• Zmlazovací řez: u starších stromů zabraňujeme tímto řezem jejich „vyčerpání“, zlepšujeme plodnost a prodlužujeme produktivní věk stromu.
U okrasných dřevin se řídíme obdobnými pravidly s ohledem ne na plodnost, ale spíše na časté kvetení, kompaktní správný tvar a dlouhou životnost dřevin.
Na co se nesmí nezapomenout
pravidelný odborný řez:
• křížících se větví
• zahlušujících vnitřek koruny
• rozdvojených větví
• tzv. „vlků“ – silných větví (výmladků) rostoucích kolmo vzhůru
• příliš převislých větví
• odstranění suchých, slabých, poškozených a nemocných větví
• ošetření větších ran stromovým balzámem a to hlavně u choulostivějších dřevin jako jsou peckoviny a jiné okrasné
Hnojení ovocných dřevin
organickými hnojivy, ale i chemickými a to především s mikroprvky a hořčíkem
Hnojení
Přihnojování rostlin by se mělo stát samozřejmou a pravidelnou procedurou. Některé rostliny trpí nedostatkem minerálů a prvků, proto si dobře kontrolujte pravidelné přihnojení.
Důležité elementy v půdě
V zemině se nachází minerální a organické prvky, důležité pro růst rostliny, které tyto elementy ze zeminy čerpají. Proto je pravidelné dodávání těchto elementů pro rostliny velice důležité.
Příznaky při nedostatku živin
Dusík je důležitý pro stavbu bílkoviny živého organismu. Dusík je důležitý pro buněčnou stavbu, pro tvorbu bílkovin v těle rostlin, tvorbu chlorofylu. Ten hraje důležitou roli ve fotosyntéze rostliny. Má vliv na tvorbu chlorofylu v listech a celé rostlině. Jestliže rostlina nemá dostatek dusíku, listy i rostlina jsou světlezelené, rostlina nevykazuje růst, listy vadnou.
Fosfor je hlavní součástí buněčného jádra. Zabezpečuje energetické procesy v buňkách rostlin. Při nedostatku fosforu jsou listy tmavozelené, objevují se šedivé až červenofialové skvrny, které zachvacují celý list. Nejprve jsou napadeny listy nížeji položené, a pak se rozšiřuje skvrnitost po celé rostlině. Růst výhonku a květů se zpomaluje.
Draslík, na listech se objevuje také nedostatek draslíku. Vápník napomáhá spolu s dusíkem růstu rostliny (pomáhají vstřebat kysličník uhličitý ze vzduchu) a hydrataci proteinů v buňkách. Vápník je důležitý při kvetení, aby květy měly dobrou barvu velikost. Při nedostatku vápníku jsou květy velmi malé. Při nedostatku draslíku v buňkách dochází k nashromáždění amoniaku a nastává odumírání tkání rostliny (listy žloutnou na krajích a postupně opadávají).
Síra je jednou z důležitých látek pro tvorbu proteinů v buňce. Je nutná pro normální růst rostliny. Při nedostatku síry jsou listy rostlin světlé, zastaví se růst a rozvoj rostliny. Listy žloutnou a opadávají. Při přebytku síry, listům žloutnou okraje, uvadají, kroutí se dovnitř. Pomalu odumírají a opadávají.
Hořčík je důležitý pro tvorbu chlorofylu, účastní se procesu fotosyntézy. Nedostatek hořčíku zaviňuje blednutí listů, zhrubnutí žilkování na ploše listu. Ten začíná žloutnout, objevují se skvrny a zvětšují se. Žilky zůstávají zelené. List dostává oranžovo-černý nádech. Začínají odumírat kořeny, rostlina nepřijímá vápník a nastávají symptomy, které naznačují nejen nedostatek hořčíku, ale i vápníku. Hořčík je obsažený v organických hnojivech. Nedostatek vykazují nejvíce kyselé zeminy.
Železo se podílí na tvorbě chlorofylu a bílkovin. Podle toho, jaký je stupeň obsahu železa v kořenech rostlin se určí kyselost zeminy. Zjistit lakmusovým papírkem. Nejčastěji se objevuje nedostatek železa u zásaditějších zemin. Začínají žloutnout listy, objevuje se to převážně u mladých listů, tam začíná žloutnutí a postupuje ke starším.
Bór je důležitý pro strukturu buněčných stěn a syntézu nukleových kyselin. Je nezbytně nutný pro normální růst rostliny, hlavně mladé části rostlin. Při nedostatku boru se v rostlině hromadí toxické látky, které otravují rostlinu. Odumírají mladé vrchní části rostlin, začínají zahnívat a odumírají. Listy hrubnou, deformují se a opadávají.
Mangan zajišťuje rostlinám asimilační uhlo-kysličníkovou reakci. Hraje velkou roli ve fotosyntéze a dýchání rostlin. Nedostatek manganu se projevuje v první řadě na zeminách s vyšším obsahem vápníku. Je to zapříčiněno mimo jiné zálivkou tvrdou vodou. Na listech se objevují skvrny ve formě žlutých teček, stonek a listy blednou, objevují se nekrózní skvrny. Nazývá se to kapkový syndrom. Začíná z okraje listů a rozšiřuje se po celé jeho ploše. Nadbytek manganu se projevuje nejvíce na zeminách kyselých. Symptomy jsou podobné jako při nedostatku hořčíku.
Měď se podílí na syntéze bílkovin a uhlohydrátů, na procesech fotosyntézy a dýchání. Ochraňuje rostliny před napadením plísněmi a houbami. Nedostatek mědi se objevuje s přebytečným množstvím fosforu. Nejvíce se projevuje v humusových půdách a hnojivech. Objevují se na listech bílé skvrnky, bledne celá rostlina. Přebytek mědi také škodí rostlině. Rostlina nekvete, neroste, prostě neprospívá. Listy jsou skvrnité a odpadávají. Začíná proces napadení listů od zdola.
Molybden se zúčastňuje v dusíkaté obměně. Nedostatek molybdenu se projevuje u rostlin s kyselou zeminou. Snižuje se množství chlorofylu ve tkáních rostliny. Na listech se objevují žlutavé skvrny mezi žilkami nebo na krajích listů. Ty začínají usychat a opadávat. Přebytek molybdenu přispívá k růstu rostlin a posílení funkcí.
Příznaky přebytků minerálních látek
• listy zanikají, žloutnou, opadávají
• bílý povrch zeminy a kraje květináčů či jiných nádob
• suché hnědavé skvrny na listech a okrajích listů
• zastavený růst rostliny v létě a v zimě
• oslabené rostliny s vytáhlými stonky
Několik rad při hnojení
Nedostatek či přebytek makro i mikroelementů jsou provázeny neprospíváním rostlin. Nemusí se projevit ihned, ale až po čase. Přebytečné množství jakéhokoliv elementu v zemině způsobuje nedostatek druhých. Z toho vyplývají negativní reakce rostlin. Zjistit přesnou diagnozu nedostatků není jednoduché. V první řadě deficit některých elementů vyvolává velice podobné reakce.
Nářadí a nástroje
Je nanejvýš nutné používat špičkové nářadí a nástroje udržovat v bezvadném stavu, čisté, seřízené a ostré. Při práci se špatným, neprofesionálním a neudržovaným nářadím dochází nakonec k větší škodě, než užitku – práce je nejen hodně namáhavá a časově náročná, ale také pak často dochází ke špatným a neodborným zásahům vůči rostlinám či architektuře zahrady. Tyto neodborné zásahy se sice většinou neprojeví hned, ale o to víc v následujících letech, kdy už je mnohdy pozdě a chybu nelze snadno opravit či už vůbec ne, neboť rostliny jsou živé organismy a potřebují také odlišné způsoby náprav pěstebních chyb, které při pozdním zjištění už bohužel nelze odstranit.
Půda
Kvalitní a správná zemina je základem dobrého růstu všech rostlin. Takovou půdu poznáme podle toho, že má drobtovitou strukturu (příliš nelepí) s nízkým obsahem jílovitých částic a je tmavě hnědé až černavé barvy. Vždy by měla být zemina zbavena všech zárodků chorob, škůdců, plevelů a bez přítomnosti kamenů, skla a jiných nežádoucích předmětů. Je potřeba vědět, že každá rostlina má určité specifické požadavky jímž je potřeba vyhovět. Většinou ovšem postačí klasický mírně kyselý zahradnický substrát, ale jsou i rostliny, které vyžadují půdy silně kyselé či naopak zásadité, nebo neutrální. Některé rostliny také barevně kvetou podle půdního pH. Vždy stojí za povšimnutí občasné vylepšení půdy zahradním kompostem, umělými hnojivy, ale především i těmi organickými.
Trávníky a traviny
Trávník je nepochybně základ zahrady, však také travnaté plochy navozující neopakovatelný estetický požitek provázely už i dávné civilizace. Velmi důležité jsou požadavky na stanoviště, zejména na kvalitu půdy, svažitost pozemku a jaká je jeho orientace vůči světovým stranám. Založení trávníku není až tak jednoduchá záležitost, jak by se většině lidí na první pohled mohlo zdát. Jakákoliv chyba při založení nás, za ani ne pár let, může v konečném důsledku stát velice draho. Proto je potřeba dostatečně znát veškeré informace ohledně jeho založení, nárocích a požadavcích na údržbu. Za zmínku v této sekci jistě také stojí okrasné trávy různých velikostí i barev, např. velmi působivé jsou jemné, sytě červenolisté trávy v kombinaci s bílým, ostrým vápencem.
Rozdělení trávníků podle způsobu využití:
Okrasný trávník
má především funkci estetickou k reprezentativním plochám. Má hustší drn, ale nižší odolnost vůči sešlapávání.
Užitkový trávník
se používá do domácích zahrad, veřejné zeleně a na golfová hřiště. Je odolný proti suchu, ovšem s nižší odolností vůči sešlapávání.
Sportovní trávník
slouží nejlíp ve sportovních, herních plochách, parkovištích i v golfových hřištích. Vyznačuje se rychlou regenerační schopností, odolností vůči časté seči a zátěži.
Krajinný trávník
Splňuje hlavně funkci ekologickou. Používá se k okrajům cest, náspům a v rekultivační zeleni. Má dobrou odolnost proti suchu.
Záhony (okrasné)
Vytvoření těch správných elegantních linií, doplňujících se navíc ještě třeba tvarem bazénu, cest či domu, vyžaduje od zahradního architekta velký cit a smysl pro krásu. Ovšem u hlavních linií – tedy tvaru záhonu, to ještě nekončí. Tím nejdůležitějším totiž stále zůstává správné osázení odpovídajícími rostlinami, které nám budou v těchto podmínkách zdárně růst a všeobecně prosperovat, což ovšem vyžaduje značnou znalost, zkušenosti a představivost zahradníka o budoucím vývinu nejen rostliny, ale také okolních záležitostí, jakou může být kupříkladu pořízení zvířete, přístavba aj. Dostatečné a precizní plánování je zde totiž velmi na místě, neboť jakmile pozemek osázíme kosterními dřevinami, tak s nimi už jen stěží po pár letech hneme. Je tedy jen v rukou zahradníka s čím vším je schopný počítat do budoucna a na co popřípadě upozorní majitele. Podle toho se odvíjí i kvalita celého návrhu záhonu, včetně jeho osázení i všech ostatních záležitostí.
Co všechno se musí brát v potaz při navrhování zahrady?
Z těch základních záležitostí to jsou např.:
• Alergie na některé rostliny (pyl aj.)
• Architektura domu, zahrady a okolí (sladění blízkých obvyklých prvků např. zámku, typických dřevin…)
• Budoucí výhledy, nežádoucí pohledy…
• Co se bude dělat na zahradě nejčastěji (relax, sport, nebo i k pěstební účely… popř. syntéza vícero užitků)
• Dítě? (vyvarování se jedovatých rostlin)
• Místní klima (m.n.m., charakteristika, např. mrazové kotliny aj.)
• Náročnost na údržbu
• Nežádoucí prvky a jejich vyhledání (hluk od silnice, sousedé…)
• Oblíbenost barev či specifických květin
• Ohled na budoucí plánování (bazény, garáž, dítě, zvíře…)
• Odpočívadla a jejich správné umístění
• Požadované výhledy (na les, pole, hory, dětské hřiště…)
• Pravidelně vanoucí větry (hlavně u přítomnosti krbů)
• Půdní skladba (typy půd, hloubka ornice-kvalita, zamokření, pH půdy)
• Situování pozemku, svahu ke světovým stranám, svažitost
• Stínění a krytí výhledů rostlinami v budoucnu (jak se budou dále vyvíjet)
• Spodní vody (v jaké hloubce?)
• Zvíře na zahradě (typ zvířete a jeho nároky)
• Zvláštní osobní požadavky na okrasné prvky (pergoly, jezírka, fontánky, potůčky, odpočívací místa aj.)
a mnohé další na které myslíme a zohledňujeme…
Význam zeleně
• Hygienický (jakost vzduchu a mikroorganizmy v něm, prašnost, hlučnost)
• Mikroklimatický (teplota a proudění vzduchu, koloběh vody, vzdušná vlhkost)
• Psychický, rekreační, estetický, hospodářský…
Cesty, zahradní posezení… Zpevněné plochy a cesty jsou přirozenou součástí zahrad podobně jako drobná architektura (pergoly, krby aj.). Pokud nás nezbytné důvody nevedou ke zpevnění povrchu pozemku, vystříhejme se ho a dopřejme sobě i svému okolí luxus trávníku. Šířku cesty určuje její poslání. Pro jednoho člověka je optimální její šířka 60–75 cm, u hlavní cesty, na které počítáme s větším provozem, je tedy nezbytná šířka alespoň 120–150 cm. Mezi záhony mohou být samozřejmě cesty mnohem užší, postačuje zhruba 40 cm. Často stačí do trávníku vhodně umístit jen nášlapné kameny. Jiného výsledku však docílíme, když kameny rozmístíme soustředěněji a vytvoříme tak vlastně nepravidelné dláždění. Cesty mnohdy také „dolaďují“ tvarový vzhled a křivky přilehlých záhonů i celé zahrady.
Jezírka a vodní prvky
Fontány Fontány jsou velmi působivé. Oběh vody se zajišťuje pomocí elektrického čerpadla. Možné jsou i různé průměry trysek + barevné noční osvětlení aj.
Okrasné nádrže a jezírka
Okrasné nádrže a jezírka pro vodní a vlhkomilné rostliny budujeme v blízkosti posezení ve sníženém terénu. Protože bývají přímo součástí posezení, měly by být přirozeně začleněné do svého okolí.
Potůčky
Stavba potůčků se řídí stejnými zásadami jako předešlé stavby. Tvary volíme mírně zaoblené, procházející záhony rostlin nebo je kopírující.
Přírodní vodní plocha
Přírodní jezírko volíme tam, kde máme k dispozici dostatek prostoru a s pomocí jezírka vytvoříme opravdovou vodní zahradu.
Přírodní jezírko
Ideální jezírko je dlouhé a nepravidelného tvaru, protože tímto způsobem se získává nejdelší břeh.
Rybníky a jezírka
Především do zahrad a parků, používají se nepravidelné tvary (nejčastěji ledvinovitý tvar) Vzniká tzv. efekt rovné hladiny=zrcadlení např. nejvíce u „japonských“ javorů (Acer palmatum „barevné druhy“)
Tůňky
Tůňky se hodí do všech zahrádek a pro malé zahrádky jsou optimálním řešením. Umístění volíme v zákoutí pozemku, pod mírné svahy nebo pod vyústění vodovodního potrubí.
Vodní prvky
Potůček či vodopád je ideálním rozšířením vašeho zahradního jezírka. Jsou nesmírně působivé a líbivý zvuk tekoucí vody působí velmi relaxačně a navozuje pocit uvolnění.
Význam vody
• cenný estetický doplněk
• hospodářský
• hygienický
• mikroklimatický
• k rekreaci, sportu, rybolovu
Okrasné a ovocné stromy, keře
K ovocným a okrasným stromům se musíme chovat velice citlivě a profesionálně, neboť nás mnohdy i přežijí a jakýkoliv špatný - neodborný, nebo pozdní zásah do růstu stromů může způsobit fatální škody a problémy, jichž se pak nezbavíme a budou nejen nás, ale i danou dřevinu trápit nadále po celý život. V nejhorším případě můžeme přijít i o velmi cennou rostlinu. Už první zásadou je výběr správné odrůdy či typu dřeviny, správné vysazení a ponechání dostatku životního prostoru a mnohé další.
Prořezávání
Je nutné stromy prořezávat? Rozhodně ano: pravidelně prořezávané dřeviny jsou zdravější než neprořezávané (v příliš husté koruně se daří různým chorobám a parazitickým houbám…) U ovocných stromů ve správně tvarované koruně rostou plodonosné větve dolů a do stran a ne pouze vzhůru, jak je tomu u neprořezávaného stromů. To má za následek také delší životnost, vzhled, kvalitu, celkovou užitnou hodnotu a mnoho dalších výhod, jenž bezpochyby každý ocení a to jak u ovocných, tak i okrasných stromů.
Druhy řezů ovocných dřevin
• výchovný řez: jeho účelem je dát mladému stromu správný tvar a vypěstovat pevnou a vzdušnou korunu.
• Udržovací řez: u vzrostlých stromů dbáme jeho prostřednictvím o optimální poměr mezi růstem koruny a plodností. Korunu udržujeme ve
správném tvaru, dbáme o to, aby byla dobře osvětlena a provzdušněna.
• Zmlazovací řez: u starších stromů zabraňujeme tímto řezem jejich „vyčerpání“, zlepšujeme plodnost a prodlužujeme produktivní věk stromu.
U okrasných dřevin se řídíme obdobnými pravidly s ohledem ne na plodnost, ale spíše na časté kvetení, kompaktní správný tvar a dlouhou životnost dřevin.
Na co se nesmí nezapomenout
pravidelný odborný řez:
• křížících se větví
• zahlušujících vnitřek koruny
• rozdvojených větví
• tzv. „vlků“ – silných větví (výmladků) rostoucích kolmo vzhůru
• příliš převislých větví
• odstranění suchých, slabých, poškozených a nemocných větví
• ošetření větších ran stromovým balzámem a to hlavně u choulostivějších dřevin jako jsou peckoviny a jiné okrasné
Hnojení ovocných dřevin
organickými hnojivy, ale i chemickými a to především s mikroprvky a hořčíkem
Hnojení
Přihnojování rostlin by se mělo stát samozřejmou a pravidelnou procedurou. Některé rostliny trpí nedostatkem minerálů a prvků, proto si dobře kontrolujte pravidelné přihnojení.
Důležité elementy v půdě
V zemině se nachází minerální a organické prvky, důležité pro růst rostliny, které tyto elementy ze zeminy čerpají. Proto je pravidelné dodávání těchto elementů pro rostliny velice důležité.
Příznaky při nedostatku živin
Dusík je důležitý pro stavbu bílkoviny živého organismu. Dusík je důležitý pro buněčnou stavbu, pro tvorbu bílkovin v těle rostlin, tvorbu chlorofylu. Ten hraje důležitou roli ve fotosyntéze rostliny. Má vliv na tvorbu chlorofylu v listech a celé rostlině. Jestliže rostlina nemá dostatek dusíku, listy i rostlina jsou světlezelené, rostlina nevykazuje růst, listy vadnou.
Fosfor je hlavní součástí buněčného jádra. Zabezpečuje energetické procesy v buňkách rostlin. Při nedostatku fosforu jsou listy tmavozelené, objevují se šedivé až červenofialové skvrny, které zachvacují celý list. Nejprve jsou napadeny listy nížeji položené, a pak se rozšiřuje skvrnitost po celé rostlině. Růst výhonku a květů se zpomaluje.
Draslík, na listech se objevuje také nedostatek draslíku. Vápník napomáhá spolu s dusíkem růstu rostliny (pomáhají vstřebat kysličník uhličitý ze vzduchu) a hydrataci proteinů v buňkách. Vápník je důležitý při kvetení, aby květy měly dobrou barvu velikost. Při nedostatku vápníku jsou květy velmi malé. Při nedostatku draslíku v buňkách dochází k nashromáždění amoniaku a nastává odumírání tkání rostliny (listy žloutnou na krajích a postupně opadávají).
Síra je jednou z důležitých látek pro tvorbu proteinů v buňce. Je nutná pro normální růst rostliny. Při nedostatku síry jsou listy rostlin světlé, zastaví se růst a rozvoj rostliny. Listy žloutnou a opadávají. Při přebytku síry, listům žloutnou okraje, uvadají, kroutí se dovnitř. Pomalu odumírají a opadávají.
Hořčík je důležitý pro tvorbu chlorofylu, účastní se procesu fotosyntézy. Nedostatek hořčíku zaviňuje blednutí listů, zhrubnutí žilkování na ploše listu. Ten začíná žloutnout, objevují se skvrny a zvětšují se. Žilky zůstávají zelené. List dostává oranžovo-černý nádech. Začínají odumírat kořeny, rostlina nepřijímá vápník a nastávají symptomy, které naznačují nejen nedostatek hořčíku, ale i vápníku. Hořčík je obsažený v organických hnojivech. Nedostatek vykazují nejvíce kyselé zeminy.
Železo se podílí na tvorbě chlorofylu a bílkovin. Podle toho, jaký je stupeň obsahu železa v kořenech rostlin se určí kyselost zeminy. Zjistit lakmusovým papírkem. Nejčastěji se objevuje nedostatek železa u zásaditějších zemin. Začínají žloutnout listy, objevuje se to převážně u mladých listů, tam začíná žloutnutí a postupuje ke starším.
Bór je důležitý pro strukturu buněčných stěn a syntézu nukleových kyselin. Je nezbytně nutný pro normální růst rostliny, hlavně mladé části rostlin. Při nedostatku boru se v rostlině hromadí toxické látky, které otravují rostlinu. Odumírají mladé vrchní části rostlin, začínají zahnívat a odumírají. Listy hrubnou, deformují se a opadávají.
Mangan zajišťuje rostlinám asimilační uhlo-kysličníkovou reakci. Hraje velkou roli ve fotosyntéze a dýchání rostlin. Nedostatek manganu se projevuje v první řadě na zeminách s vyšším obsahem vápníku. Je to zapříčiněno mimo jiné zálivkou tvrdou vodou. Na listech se objevují skvrny ve formě žlutých teček, stonek a listy blednou, objevují se nekrózní skvrny. Nazývá se to kapkový syndrom. Začíná z okraje listů a rozšiřuje se po celé jeho ploše. Nadbytek manganu se projevuje nejvíce na zeminách kyselých. Symptomy jsou podobné jako při nedostatku hořčíku.
Měď se podílí na syntéze bílkovin a uhlohydrátů, na procesech fotosyntézy a dýchání. Ochraňuje rostliny před napadením plísněmi a houbami. Nedostatek mědi se objevuje s přebytečným množstvím fosforu. Nejvíce se projevuje v humusových půdách a hnojivech. Objevují se na listech bílé skvrnky, bledne celá rostlina. Přebytek mědi také škodí rostlině. Rostlina nekvete, neroste, prostě neprospívá. Listy jsou skvrnité a odpadávají. Začíná proces napadení listů od zdola.
Molybden se zúčastňuje v dusíkaté obměně. Nedostatek molybdenu se projevuje u rostlin s kyselou zeminou. Snižuje se množství chlorofylu ve tkáních rostliny. Na listech se objevují žlutavé skvrny mezi žilkami nebo na krajích listů. Ty začínají usychat a opadávat. Přebytek molybdenu přispívá k růstu rostlin a posílení funkcí.
Příznaky přebytků minerálních látek
• listy zanikají, žloutnou, opadávají
• bílý povrch zeminy a kraje květináčů či jiných nádob
• suché hnědavé skvrny na listech a okrajích listů
• zastavený růst rostliny v létě a v zimě
• oslabené rostliny s vytáhlými stonky
Několik rad při hnojení
Nedostatek či přebytek makro i mikroelementů jsou provázeny neprospíváním rostlin. Nemusí se projevit ihned, ale až po čase. Přebytečné množství jakéhokoliv elementu v zemině způsobuje nedostatek druhých. Z toho vyplývají negativní reakce rostlin. Zjistit přesnou diagnozu nedostatků není jednoduché. V první řadě deficit některých elementů vyvolává velice podobné reakce.
Nářadí a nástroje
Je nanejvýš nutné používat špičkové nářadí a nástroje udržovat v bezvadném stavu, čisté, seřízené a ostré. Při práci se špatným, neprofesionálním a neudržovaným nářadím dochází nakonec k větší škodě, než užitku – práce je nejen hodně namáhavá a časově náročná, ale také pak často dochází ke špatným a neodborným zásahům vůči rostlinám či architektuře zahrady. Tyto neodborné zásahy se sice většinou neprojeví hned, ale o to víc v následujících letech, kdy už je mnohdy pozdě a chybu nelze snadno opravit či už vůbec ne, neboť rostliny jsou živé organismy a potřebují také odlišné způsoby náprav pěstebních chyb, které při pozdním zjištění už bohužel nelze odstranit.
Půda
Kvalitní a správná zemina je základem dobrého růstu všech rostlin. Takovou půdu poznáme podle toho, že má drobtovitou strukturu (příliš nelepí) s nízkým obsahem jílovitých částic a je tmavě hnědé až černavé barvy. Vždy by měla být zemina zbavena všech zárodků chorob, škůdců, plevelů a bez přítomnosti kamenů, skla a jiných nežádoucích předmětů. Je potřeba vědět, že každá rostlina má určité specifické požadavky jímž je potřeba vyhovět. Většinou ovšem postačí klasický mírně kyselý zahradnický substrát, ale jsou i rostliny, které vyžadují půdy silně kyselé či naopak zásadité, nebo neutrální. Některé rostliny také barevně kvetou podle půdního pH. Vždy stojí za povšimnutí občasné vylepšení půdy zahradním kompostem, umělými hnojivy, ale především i těmi organickými.
Trávníky a traviny
Trávník je nepochybně základ zahrady, však také travnaté plochy navozující neopakovatelný estetický požitek provázely už i dávné civilizace. Velmi důležité jsou požadavky na stanoviště, zejména na kvalitu půdy, svažitost pozemku a jaká je jeho orientace vůči světovým stranám. Založení trávníku není až tak jednoduchá záležitost, jak by se většině lidí na první pohled mohlo zdát. Jakákoliv chyba při založení nás, za ani ne pár let, může v konečném důsledku stát velice draho. Proto je potřeba dostatečně znát veškeré informace ohledně jeho založení, nárocích a požadavcích na údržbu. Za zmínku v této sekci jistě také stojí okrasné trávy různých velikostí i barev, např. velmi působivé jsou jemné, sytě červenolisté trávy v kombinaci s bílým, ostrým vápencem.
Rozdělení trávníků podle způsobu využití:
Okrasný trávník
má především funkci estetickou k reprezentativním plochám. Má hustší drn, ale nižší odolnost vůči sešlapávání.
Užitkový trávník
se používá do domácích zahrad, veřejné zeleně a na golfová hřiště. Je odolný proti suchu, ovšem s nižší odolností vůči sešlapávání.
Sportovní trávník
slouží nejlíp ve sportovních, herních plochách, parkovištích i v golfových hřištích. Vyznačuje se rychlou regenerační schopností, odolností vůči časté seči a zátěži.
Krajinný trávník
Splňuje hlavně funkci ekologickou. Používá se k okrajům cest, náspům a v rekultivační zeleni. Má dobrou odolnost proti suchu.
Záhony (okrasné)
Vytvoření těch správných elegantních linií, doplňujících se navíc ještě třeba tvarem bazénu, cest či domu, vyžaduje od zahradního architekta velký cit a smysl pro krásu. Ovšem u hlavních linií – tedy tvaru záhonu, to ještě nekončí. Tím nejdůležitějším totiž stále zůstává správné osázení odpovídajícími rostlinami, které nám budou v těchto podmínkách zdárně růst a všeobecně prosperovat, což ovšem vyžaduje značnou znalost, zkušenosti a představivost zahradníka o budoucím vývinu nejen rostliny, ale také okolních záležitostí, jakou může být kupříkladu pořízení zvířete, přístavba aj. Dostatečné a precizní plánování je zde totiž velmi na místě, neboť jakmile pozemek osázíme kosterními dřevinami, tak s nimi už jen stěží po pár letech hneme. Je tedy jen v rukou zahradníka s čím vším je schopný počítat do budoucna a na co popřípadě upozorní majitele. Podle toho se odvíjí i kvalita celého návrhu záhonu, včetně jeho osázení i všech ostatních záležitostí.